Daňové poradenství
Daňové poradenství je definováno jako právní poradenství v oblasti daní.
Mnohdy klienti nevidí rozdíl mezi zpracováním účetnictví a daňovým poradenstvím.
Cílem účetnictví je co nejvěrněji zachytit stav a pohyby majetku ve firmě a pomoci tak manažerům a společníkům v rozhodování. Účetnictví nemá být vedeno primárním cílem vytvořit daňové přiznání. Cílem účetnictví je zajistit, aby výkazy – rozvaha, výsledovka, Cash Flow – odpovídaly co nejvíce stavu a vývoji firmy. Správně vedené účetnictví pak poskytne informace daňovému poradci, který se ve spolupráci s klientem snaží využít všech zákonem daných možností ke snížení daňového zatížení. A to nejen z krátkodobého hlediska, ale s výhledem do budoucího vývoje firmy tak, aby dnes uspořenou korunu jsme nemuseli v příštích letech několikrát vrátit finančnímu úřadu.
To, že firma má spolehlivou a zdatnou účetní ještě neznamená, že zde neexistuje prostor pro úspory na daních. Dalším polem působnosti pro daňového poradce je ochrana klienta před povinnostmi, které na něj klade finanční úřad, aniž by k tomu mnohdy měl zmocnění dané zákonem. Cílem není za každou cenu bojovat s finančním úřadem, ale na druhou stranu se nenechat správcem daně přinutit ke zbytečným činnostem.
Správci daně dává obecně pravomoci zákon 280/2009Sb. - daňový řád. Dále jsou některé další pravomoci správce daně a povinnosti poplatníka nebo plátce zakotveny ve speciálních zákonech - o dani z příjmu, o DPH,... a ve vyhláškách - např. o účetnictví.
Pokud není daňový subjekt natolik zdatný, aby se ve všem orientoval, může se obrátit na daňového poradce, který by mu měl i ve složité situaci pomoci.
Každý, kdo přichází do styku s pracovníkem finančního úřadu, by si měl osvojit z daňového řádu alespoň tato ustanovení:
§1, odst.2: Správa daně je postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. (Nikoli zabezpečení nejvyššího možného výnosu pro stát.)
§5, odst.2: Správce daně uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena. (Pokud nemá správce daně v zákoně stanovenou pravomoc, pak ji nemůže uplatnit).
§5, odst.3: Správce daně šetří práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a třetích osob (dále jen "osoba zúčastněná na správě daní") v souladu s právními předpisy a používá při vyžadování plnění jejich povinností jen takové prostředky, které je nejméně zatěžují a ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní.
Co je daňové poradenství?
Daňové poradenství je definováno jako právní poradenství v oblasti daní.
Mnohdy klienti nevidí rozdíl mezi zpracováním účetnictví a daňovým poradenstvím.
Cílem účetnictví je co nejvěrněji zachytit stav a pohyby majetku ve firmě a pomoci tak manažerům a společníkům v rozhodování. Účetnictví nemá být vedeno primárním cílem vytvořit daňové přiznání. Cílem účetnictví je zajistit, aby výkazy – rozvaha, výsledovka, Cash Flow – odpovídaly co nejvíce stavu a vývoji firmy. Správně vedené účetnictví pak poskytne informace daňovému poradci, který se ve spolupráci s klientem snaží využít všech zákonem daných možností ke snížení daňového zatížení. A to nejen z krátkodobého hlediska, ale s výhledem do budoucího vývoje firmy tak, aby dnes uspořenou korunu jsme nemuseli v příštích letech několikrát vrátit finančnímu úřadu.
To, že firma má spolehlivou a zdatnou účetní ještě neznamená, že zde neexistuje prostor pro úspory na daních. Dalším polem působnosti pro daňového poradce je ochrana klienta před povinnostmi, které na něj klade finanční úřad, aniž by k tomu mnohdy měl zmocnění dané zákonem. Cílem není za každou cenu bojovat s finančním úřadem, ale na druhou stranu se nenechat správcem daně přinutit ke zbytečným činnostem.
Správci daně dává obecně pravomoci zákon 280/2009Sb. - daňový řád. Dále jsou některé další pravomoci správce daně a povinnosti poplatníka nebo plátce zakotveny ve speciálních zákonech - o dani z příjmu, o DPH,... a ve vyhláškách - např. o účetnictví.
Pokud není daňový subjekt natolik zdatný, aby se ve všem orientoval, může se obrátit na daňového poradce, který by mu měl i ve složité situaci pomoci.
Každý, kdo přichází do styku s pracovníkem finančního úřadu, by si měl osvojit z daňového řádu alespoň tato ustanovení:
§1, odst.2: Správa daně je postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady. (Nikoli zabezpečení nejvyššího možného výnosu pro stát.)
§5, odst.2: Správce daně uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena. (Pokud nemá správce daně v zákoně stanovenou pravomoc, pak ji nemůže uplatnit).
§5, odst.3: Správce daně šetří práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a třetích osob (dále jen "osoba zúčastněná na správě daní") v souladu s právními předpisy a používá při vyžadování plnění jejich povinností jen takové prostředky, které je nejméně zatěžují a ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní.